Protože brodit se sněhem proti větru není ani z poloviny tak těžký, jako všechno okolo.

15. prosince 2010 v 16:39 | Ká |  O nás
Kdo na mě myslí? *škyt* Pár tipů bych měla. Ale taky ty, na který bych si tak před půl rokem vzpomněla nejdřív, už automatiacky vyškrtávám. To není dobrý...

Dnešek je tak hrozně moc na nic.
Měla jsem tak hnusný sny, až bych jim mohla řikat noční můry, z M. na kopci při západu slunce a vychrtlý želvy. Takhle smutná jsem se už dlouho neprobudila, vždycky to ale "zachrání" škola.
Psali jsem dva(!) porovnávací testy, matika v pohodě, z češtiny pohořim určitě ze všeho nejvíc a na ájinu se netěšim už teď. Mozek se málem převařil.
Ráno mě sekal sníh do obličeje a bavila mě Verunka, která šla celou cestu se skřítkovskou čepicí s rolničkou stáhnutou až na bradu a já ji táhla za sebou. Připomnělo mi to Ashuleii. .)
Do školy(!) jsem vešla za zvonění. A pitvali jsme kravský oko. :) Bavilo mě to.
Při příchodu domů jsme v letní minisukni a s kozačkama plnýma sněhu, jak mě do nich nafoukalo, vymetla chodník a šla se zkusit přitáhnout. "Kluci, chcete svaly? Tak vyhrnujte chodníky." Včerejší nudná zumba mě ale zničila všechnu moji sílu v rukách a tak jsem se zmohla jen na to, že jsem je nechala z bidla spadnout s plesknutím na ten hnusnej oranžovej kabát.
A teď mě netopí topení a tak sedim u Verundy v pokojíčku, vedle balkonovejch dveří a tajně ji ho závidim. Opřená o topení, vedle mě malej stromečkovej ibišek a vzpomínám na to, že moje vůně rukou od oříškovýho těsta ho přitahovala. O:)


The Fray - Heartless

Můžu si zvýšit skore v mých brekách ve škole, senzační.

Záda mně hořej.

Přemejšlela jsem včera v to, že opravdu hnusný by bylo, kdybych si cestu zkrátila přes pole a tak uprostřed měla pocit, že se za mnou ozývají kroky. Nemohla bych nic dělat, maximálně se dát na útěk, ale než bych to obrovský pole přeběhla... Nikde bych se nemohla schovat, maximálně se stočit do klubíčka a dělat, že ani nežiju. Asi můj novej strach. (Můžete si to představit taky jako, že jste uprostěd pouště a najednou se vás dotkne nějaká ruka, ale nikoho nevidít. Co potom dělat? A vidíte všude jenom samý písečný duny.)

Ztratila jsem už další moje těšení, přemýšlení nad tim, co bude, to, že tohlento bych si měla zapamatovat a zmínit se o tom nebo přenášení radosti, ale i smutku, vzteku, zklamání. :(

V pátek po koncertě u mě byla Marťa. Dlouho jsem si s nikým jen takhle dvě, tři hodiny nepovídala. Přišlo mně to milý. .)

Právě jsem si došla do adventního teprv pro pětku, jsem to ale.

A Neohrožená je moje nejoblíbenější knížka, už jsem si tím zase jistá. Gaio! Závidim jí i to málo, co má (třeba vztah se Samem), obdivuju a chtěla bych si to s ní na pár dní vyměnit. :P

A zase mě chytá ten hnusnej záchvat kašle jako při psaní češtiny, kdo se má potom soustředit, když přemejšlí nad tim, co dělat, abych se tam naudávila a nebo naopak neprokašlala celých 45minut.

A z L. ani nepřestaneme plynout nikdy. Ta plochost a košile! O:D

Mám v koberci zašlapaný brambůrky a přitom si nepamatuju, že bych je nahoře během posledního měsíce měla. Ani v puse, kor v pokojíčku.

Nestášim přístup "škola/všechno mi je jedno" a přitom mně rodiče řikaj, že ho mám dost často. Proč?! :/

Sem na Verču pyšná a chci s ní mít dobrej vztah, ale nic moc pro to nedělám, spíš nemůžu. Ona je na mě drzá a vůbec mě neposlouchá, nemá ze mě vůbec žádnej respekt (připomíná mi to kecy T) a jak se pak o ni mám ráno starat tak, abychom to stíhaly? Ale zároveň bych se s ní ňuchňala a pomáhal ji. Jak to má udělat...

Už se v kalendáři blížim k dnešnímu datu. ;D

Šla bych si zabruslit, do tý malý pokrývky čerstvě napadanýho sněhu. Dělala bych otočky, dávala si závodu a bavilo mě vyhrávat. Na velkym rybníku s úžasnym ledem, kde bychom byly jenom my. S dobrejma klukama si zabouchala hokej a vzpomínala na ten suprovej florbal v hale, v obrovskym prostoru. (A vyhranej náramek nesundávám.)
Na vánoční turnaj se těšim jenom díky tý výhře, že nebudeme stát při tý nudný přehazce, ale že hrajem drsně s klukama florbal. To je největší výhra! :)

Rodiče jedou na víkend na chatu do Adršpachu a tak sem sama doma. Nevidim to ale moc nadějně, snad aspoň to spaní s Té vyjde... A ten nejvtipnější thriller film, co jsme kdy viděl. Doufám, že nám to moc nezkazí naše iluze.
V sobotu hrajem v Jablonci nad Nisou, což je sviňsky daleko a mně se tam tolik nechce. A v neděli jedem na Rybovku do Prahy do Stavovskýho, ale těšim se jen na trhy. O:)

Dárků mám tak polovinu. Jsou bez nápadu, ale spokojená v celku jsem. A jsem opravdu zvědavá, jestli dostanu toho mobila, doufám, že jo. Jinak to bude další trpění. Ale ještě se pořád můžu spolíhat na narozky. Sakra, mě už bude patnáct! :-O To je haluzáctví. :D

Proč se pořád schovávám za tu neviditelnost na ICQ, k čemu mi to je? :/ Akorát na zmatení nepřítele to slouží, ale mám já snad nějaký mně známý nepřátele?

Měla bych se jít zase trošku pomučit k epilátoru, safriš. :D

A dát si Hagino do sapmerů, s tím, že by se to jemu ukázalo by byla největší drsňárna za poslední dobu :D, protože bych to nejspíš odnesla - nechci říkat fyzickým, ale spíš - svalovým trestem.

Jo, už i můj adventňák ví, že je patnáctýho prosince a za devět dní jsou vánoce. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Té | 15. prosince 2010 v 19:29 | Reagovat

... ..am I supposed to read this? (probably yes)

2 Kájuš Kájuš | Web | 15. prosince 2010 v 20:22 | Reagovat

yes, of course. ;)

3 Ká | Web | 16. prosince 2010 v 20:26 | Reagovat

Miluju tvý dlouhý články, Kájo. Mám kamarádku Verunku, ale už mě nemá ráda. Když ráno táhnu bráchu na autobus, je to nadmíru vtipný. Fouká mi do pokoje oknem. Vlastně jsem nic moc nechtěla říct. Viděla jsi Nauku o snech?

4 Kájuš Kájuš | Web | 16. prosince 2010 v 20:39 | Reagovat

[3]: Jé, to jsi mě zase jednou potěšila. :)
    Neviděla, ale právě zapsala do dalších filmů, který bych chtěla vidět, díky. :) A na 'sny' právě děláme s milou Té referát, hi. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama